Project view - Odkud přicházíme, kde žijeme, kam směřujeme?

 Čeština
 

Project text:


Prvním cílem projektu je naučit vnímat žáky jejich okolí jako životní prostředí v souvislostech času a kulturních tradic regionu pomocí jeho zmapování a zdokumentování.

Druhým cílem je naučit žáky zpracovávat výsledky této činnosti pomocí digitálních technologií a seznámit je s možnostmi prezentace svých výstupů ostatním žákům a veřejnosti.

Třetím cílem je mezipředmětová výuka pomocí Školy za školou a experimentální začleňování nových, žáky vytvořených, modulů Krajina za školou do samotné e-learningové výuky na školách.

Čtvrtým cílem je předávání zkušeností s projektem partnerské škole.

Pátým cílem je vliv této metody vyučování na rozvoj klíčových kompetencí žáka v oblasti sociálních a personálních, komunikačních a občanských kompetencí.

Enviromentální výchova je jednou z důležitých součásti rozvoje žákovy osobnosti. Uvědomování si vazeb mezi krajinou a lidskou činností na základě zvyků a tradic v místě a okolí bydliště žáka je v době globalizace zajímavým protikladem s kladným vlivem na rozvoj zdravého patriotizmu.

Většina žáků využívá počítač k zábavě a kromě her nemá hlubší znalosti jiného software. Proto je nutné ukázat možnosti využití ICT  v každodenní práci a změnit postoj žáků k výpočetní technice.

E-learning jako moderní výuková metoda je na školách málo využíván a jeho rozšíření a zapracování jako doplňku vyučování přispěje ke zkvalitnění naplňování výchovných a vzdělávacích cílů školy.

Komunikace mezi partnerskými školami v rámci projektu nabízí možnosti k rozšiřování výše uvedených cílů a myšlenek, spolupráci a pomoci při realizací dalších projektů a zvyšuje angažovanost učitelů na plnění cílů školy.

V novém rámcovém vzdělávacím programu je zřejmý důraz na rozvoj klíčových kompetencí, z nichž se tento projekt dotýká. Zaměřuje se především na práci v žákovském týmu.

Mladé Buky                     Antonín Tichý
Erbovním znamením obce Mladé Buky, v řeči heraldiků tzv. mluvícím,  je košatý strom - buk přirozené barvy v modrém poli, jak jej známe například ze štítu mladobucké vodárny na Sluneční stráni ve Svobodě nad Úpou. Byl převzat z původní rychtářské pečetě z konce 17. století. Rozložitý strom je zde doplněn listovím a siluetou ptáčka v koruně, symboly jara a tedy mladosti. Výrazné iniciály I. B. (Junge Buchen) jednoznačně potvrzuje německý opis s drobnými ryteckými chybami: „Ves Mladé Buky k panství Vlčice“ (Dorf Jungbuch: zur Herrschaft Wildschitz). Z ní vycházeli i autoři současného návrhu obecního znaku, obohaceného o symbol připojené Kalné Vody. Nezbývá než věřit, že se konečná podoba výtvarně docela zdařilého erbu oprostí od drobných heraldických prohřešků.

     Pomineme-li zakořeněnou báji trutnovského renesančního kronikáře Šimona Hüttela, kladoucí založení Mladých Buků na samotný začátek druhého tisíciletí našeho letopočtu, je obec i tak jednou z nejstarších v podhůří východních Krkonoš. Dnes vyplňuje převážnou část údolí, kterým probíhají tři hlavní spojnice mezi Trutnovem a Svobodou nad Úpou - řeka Úpa, silnice a koleje železniční tratě. Pro místní obyvatele by mohly být Buky směle synonymem délky, asi jako Lovosice v Polabí. Svým katastrálním územím, zahrnujícím i někdejší samostatné obce Bystřici, Dolní Sejfy s Antoníčkovým údolím, Kalnou Vodu, Hertvíkovice a zaniklé Sklenářovice, ležící většinou v ochranném pásmu Krkonošského národního parku, zasahují do něj i přímo v oblasti Rýchor. Nejstarší písemná zpráva z roku 1355 uvádí lokalitu jako manství trutnovského hradu. V roce 1358 jako ves s kostelem. Historicky jsou v místě doloženy dvě zaniklé tvrze různých majitelů. Ty poprvé spojil do svého vlastnictví Jan Stoš z Kounic. V roce 1500 je Jan Zilvár připojil k vlčickému panství. Páni na Vlčicích a město Trutnov se v dalších staletích v držení Ml. Buků střídali.
     Nejstarší mladobucká papírna je známá od konce 17. století, avšak teprve v 19. století se ryze zemědělská vesnice stala průmyslovým centrem. V roce 1836 zde trutnovský podnikatel Jan Faltis založil první mechanickou přádelnu lnu v Čechách, připojili se pozdější textilní magnáti Etrichové, Hanke v Kalné Vodě a řada drobnějších podnikatelů. Truhláři Franzi Baudischovi například přisuzují některé prameny první strojní výrobu lyží v tehdejším Rakousku již v roce 1891. Po vybudování silničního obchvatu většina návštěvníků Krkonoš obcí, poměrně chudou na památky, pouze projíždí. Přesto její nejstarší část v okolí kostela sv. Kateřiny, v nočních hodinách efektně nasvětleného, k zastavení přímo vybízí. Starobylá čtyřboká věž s bání ukončená lucernou byla postavena Iacobem Frumetim v roce 1599. Nezvykle osamocená věž vedle kostelní lodě vznikla nejspíš přístavbou nad původní protestantskou modlitebnou z doby reformace. V celém širokém okolí se takto vystavěný kostel nenajde. Všimněte si pověstmi opředené plastiky mužského obličeje v omítce nad vchodem do věže. Kostel do současné podoby dostavěli Schwarzenberkové v roce 1787. Celý interiér byl výrazně zrenovován a 26. srpna 2000 vysvětil královéhradecký biskup Dominik Duka nový mramorový oltář, dílo sochaře Petra Váni. Nejbližší dům s valbovou střechou a omítnutým roubením je stará farní škola. Výstavnou budovu fary, pietně opravenou, postavili farníci podle návrhu A. E. Martinelliho v roce 1729. Jen o pár kroků níž je domek, kde se 30. července1864 v bývalém koloniálu narodil lékař a první místní fotograf východních Krkonoš Wenzel Lahmer. Jen nedaleko odtud vyrůstal a začal tvořit současný výrazný český fotograf Bohdan Holomíček. Proto není divu, že se při velké slávě při příležitosti dokončení opravy kostela konala zvláštní výstava fotografií ze zdejšího prostředí. Snímky hlavně místních lidí byly instalovány přímo na hřbitovní zdi u kostela. Za zmínku stojí i monumentální pomník padlých z první světové války od významného sochaře Emila Schwantnera poblíž vchodu na hřbitov, za jehož zdí pod korunami stromů připomínají mnohé z náhrobků pohnutý osud zdejších obyvatel.
Golfové hřiště v jedinečné krajině
     Přirozeně na historické zákoutí navazuje nejnovější aktivita v obci Mladé Buky. Rozsáhlý areál golfového hřiště po dokončení určitě významem přesáhne východní Krkonoše. Společnost Golf club plánuje na více než tři sta hektarech otevření určitě největšího golfového hřiště v České republice. Od srpna 2000 je v provozu kryté cvičné odpaliště s jedenácti boxy. V srpnu 2001 bylo otevřeno devítijamkové hřiště a v současnosti se buduje závodní osmnácti jamkové, srovnatelné s evropskou špičkou. Kromě technických vymožeností má zvolené místo již dnes ohromné plus navíc. Je jím úchvatný, barevně proměnlivý panoramatický výhled. Za čarou prvního horizontu zůstávají skryty všechny projevy civilizace a vůkol je vidět jen velebný chrám přírody. Zvlněná krajina podhůří přechází ve směru střelky kompasu v nejvyšší české hory s charakteristickou vlnovkou trojjediného symbolu východních Krkonoš - rozložitými dvojčaty Černou a Světlou horou s pralinkou Sněžky v pozadí. Mocné panoráma vpravo dotváří zádumčivý hřeben Rýchor s Dvorským lesem a Sklenářovickým vrchem se světlými skvrnami dosud patrných lučních enkláv. To je fenomén, který bude citlivé duše určitě lákat k návratům.
 

SKIPARK MARKID Mladé Buky
     V posledních letech na svahu Pekelského vrchu (550 – 670 m.n.m.) vznikl kvalitní lyžařský areál
s ambicemi poskytovat nejlepší služby lyžařům. Výhodné umístěn areálu na trase Trutnov - Pec p.Sn., rozsáhlé bezplatné parkoviště přímo v areálu, sedm vleků a sjezdovky různé obtížnosti, U-rampa, snowpark, systém technického zasněžování, kvalitní večerní osvětlení celého areálu a pečlivá údržba sjezdovek přivádějí každým rokem více milovníků lyžování. Výběr ze sedmi vleků - Buky I, II a III, Šmejkalka, Rozárka a snowpark ocení lyžaři i snowboardisté. Dětské vleky Krteček a Rosnička využijí především děti.
     Díky své výborné dostupnosti,  kvalitní vybavenosti a široké rozmanitosti sjezdových terénů je SKIPARK Mladé Buky vyhledávaným vyžitím pro zkušené i začínající lyžaře. Provoz areálu je zajištěn po celý den včetně večerního lyžování do 21 hodin. Pro milovníky běžeckého lyžování je zajištěn kvalitní 5km okruh s napojením na Krkonošskou běžeckou cestu.
     V areálu jsou k posezení dva skibary restauračního typu i rychlé občerstvení na parkovišti. V areálu a na parkovišti jsou nově vystavěné sociální zařízení pro návštěvníky areálu zdarma. Lyžařský servis nabízejí kvalitní renomované půjčovny a lyžařské školy. Bezdotykové i klasické skipasy je možno zakoupit platební kartou. Na léto připravuje společnost v areálu otevření bobové dráhy.
     Skipark Mladé Buky svou pestrou nabídkou služeb potěší nejen turisty, ale také školy - od mateřských přes základní a střední - až po studenty vysokých škol. Najdou zde své terény sjezdaři, běžci i snowboardisté. Komfortní služby a dobrý výhled na různé zimní soutěže mají zajištěn i četní diváci.      
    

Sklenářovice                            
     Ze svahů Rýchor 15. února 1655 sjela vůbec první písemně zaznamenaná lavina v Krkonoších a strhla dvě sklenářovické chalupy. Z patnácti zasypaných osob osm zahynulo. Jakoby událost  předznamenala zároveň tragický osud této malebné vesnice v zapomenutém koutě krkonošské přírody. Osada se prvně připomíná roku 1515. Vznikla však nejspíš mnohem dříve kolem původní sklářské pece. Největší rozkvět jí přinesla zlatá horečka v 16. století. V bukovém příšeří Bártova lesa jakoby stále dozníval halas kovkopů pracujících pro Kryštofa z Gendorfu. Množství zachovalých hornických stařin v podobě desítek vskutku hlubokých rýh dodnes připomíná ohromný rozsah díla. Chudá naleziště zlata se záhy vyčerpala, horníci odešli za lepším a pro místní zbyl klopotný život hospodářů na kamenitých políčkách a prudce svažitých loukách sevřeného údolí někdejší Staré Vody. Ještě na začátku 20. století měla vzkvétající obec vlastní samosprávu, školu, mlýn a dva hostince. Ve 42 domech žilo 220 obyvatel. Ti byli po druhé světové válce vyhnáni do Německa. Po 12. srpnu 1946 zůstala v nejhořejší sklenářovické chalupě jediná rodina antifašisty Aloise Hofera. Stavení postupně chátrala a brigádníci ve službách pastvinářského družstva z Mnichova Hradiště tomu rozhodně nebránili. Z nepochopitelných důvodů nedostaly Sklenářovice, ani Verneřovice na odvráceném svahu Sklenářovického vrchu, šanci na záchranu prodejem domů chalupářům. Definitivní konec přišel s akcí „Demolice“ v letech 1959 - 1960. Ženijní jednotka československé armády pomocí trhavin a vojenské techniky srovnala se zemí celkem 254 objektů v tehdejším trutnovském okrese. Bohužel i celé Sklenářovice.
      Zdánlivě opuštěná krajina dnešní návštěvníky láká především jako memento. Hluboce zaříznuté údolí s rozsáhlými loukami lemovanými lesy, je přírodní útvar krásný sám o sobě. Kdo zažil zdejší jaro s tisíci květů bledule jarní a křivatce žlutého, zpestřené ojedinělými keříčky narcisů ze zaniklých zahrádek, a rok co rok řídnoucí vlajkoslávou třešní a jabloní probleskující v křovinách náletů, ví své. Negativní dopad „hospodaření“ let minulých, vystřídal po roce 1990 projekt Správy Krkonošského národního parku podporující tradiční horské farmaření a obnovu kulturní krajiny. I proto vás do této horské části Mladých Buků chceme pozvat ke krátké procházce. Vyjdeme od parkoviště nad Bystřicí s informační tabulí a mapou Krkonoš. Při výstupu po obnovené cestě proti proudu Zlatého potoka poznáte, provázeni tajemným „geniem loci“, opravený unikátní most s jedním obloukem, zbytky rovnaných kamenných břehů kdysi zlatonosného potoka, zachovalé zdi vodního mlýna i několik osamělých  polorozpadlých „mlíčnic“. Tyto přírodní chladničky s tekoucí vodou, z nichž jedna u cesty je rovněž obnovena, byly nezbytné u každého hospodářství. Povšimněte si obhospodařované potoční nivy, zbavované postupně náletových dřevin a plevelných rostlin i pravidelně kosené louky s experimentálním biologickým kompostováním organické hmoty. Na upravených plochách spíš vyniknou staré agrární valy a kamenné rovnaniny podezdívek, prozrazující dispozici zaniklých staveb s vykřičníky letitých „domovních stromů“ javorů, lip nebo jasanů. Drobní koníci, stádečko mladého hovězího dobytka a několik ovcí a koz, které tu pase „indián“ Sýkora se svým děvčetem, patří farmě Hucul z Janovy Hory v krkonošských Vítkovicích. Za brodem vlevo se dá po staré polní cestě vystoupat na kraj lesa k mysliveckému posedu (pozor, vpravo je II. zóna národního parku) a po lesní svážnici kousek nad ním doleva dojdete k obnovené  žlutě svítící ochranné kapličce, zbudované zdejším sedlákem Josefem Franzem v roce 1874. Původně stála uprostřed luk, které byly po zániku obce z větší části zalesněny. Kaplička chránila hospodáře a pocestné před nepohodou a k tomu je nyní opět s lavicemi uvnitř upravena. Zda se po asfaltové silnici vrátíte přes Bártův les na parkoviště nebo protáhnete výlet kolem lovecké chaty Pašovky na hřeben k Rýchorské boudě, zůstane jen na vašem rozhodnutí.
     Do centra někdejší sklenářovické návsi se vrátil péčí galerie Veselý výlet v Temném Dole obnovený pomník zdejších mužských, padlých v první světové válce. Nechť slouží budoucím generacím jako varování před nesmyslností válek, jako výtvarný prvek v krajině - i jako věčná připomínka, že tady na úbočí Rýchor nejméně 450 let stála horská obec Slenářovice. Po roce 1945 byla zbořena a jen vzácné historické fotografie připomínají její podobu.

Cíl známý                                           

     Kam půjdem v neděli na výlet? To byla otázka v době rozmachu pěší turistiky v první polovině uplynulého století, přetřásaná v mnoha rodinách určitě častěji než dnes. Hustě osídlená zvlněná krajina krkonošského podhůří nabízela výletních cílů nepočítaně. Také v nejbližším okolí Mladých Buků (pro německé turisty v závorce Jungbuch) bylo takových míst několik a nemuselo jít zrovna o obdivované divadelní představení v zříceninách Břecštejna, celodenní výšlap na vzdálenější Maxovku s neokoukatelným panoramatem, nebo proměnlivé vyhlídky od Zlaté vyhlídky a Hoffmannových Bud. Tři vyhlášená výletní místa, každé s jinou historií a jiným osudem, dnes dokonce na území obce, chci připomenout. Všechna leží na úpatí zlatonosných Rýchor; s dobýváním třpytivého kovu je však spojeno jen jedno – BYSTŘICE. 
     Osada Bystřice, dřívější Klinge, vyrostla kolem stoupy na drcení rudy postavené roku 1678. Po deseti letech tu podle vlčického urbáře bydlely tři hornické rodiny a mladobucká křestní kniha v roce 1698 uvádí prvního krčmáře Christopha Baudische. Když 12. dubna 1893 shořela stará dřevěná hospoda Johanny Franzové, postavil v témž roce syn (?) Josef Franz honosnou zděnou výletní restauraci s velkým tanečním sálem a množstvím dřevěných stolů a lavic pod širým nebem, která přitahovala návštěvníky z široka i daleka. Klidné prostředí a jednoduchou domácí stravu, chléb s máslem a sýr, hrnek mléka či kafe a především vyhlášený klingentalský jablečný mošt, doplňovala v letní sezóně ještě ne zrovna levná specialita pro mlsné jazýčky – pečení pstruzi. Hostinský Franz měl totiž pronajato výsadní právo rybolovu na Zlatém potoce. Kilogram této pochoutky stál v roce 1921 celých 28 Kč. Nelze opomenout ani další lákadla: výkonný orchestrion a kuželník. Již za rok po první světové válce úspěšný majitel hlavní budovu rozšířil moderní přestavbou. Po té druhé válce se tu ještě krátký čas proháněly jankovité kusy hovězího, patřící pastvinářskému družstvu od Mnichova Hradiště. Tehdejší mocní Bystřici odepsali, stejně jako sousední Sklenářovice. Neznalý návštěvník místo klingentalské hospody dnes na břehu Staré vody pozná jen podle blízké kaple, která zůstala stát u cesty. Ta se snad dočká opravy, hospodu již nikdo neobnoví.
     Jen o několik kilometrů dále na sever v údolí jiného zlatonosného potoka se současným názvem Kalná, založil kníže Jan Adolf Schwarzenberg na pozemcích zaniklého poplužního dvora v roce 1682 osadu Dolní Sejfy. Syn sedláka Antona Frenzela z horních Mladých Buků, rovněž Anton, narozený 11. září 1830 si tu na nejhořejším konci postavil v roce 1866 první chalupu. Po něm se romantický konec údolíčka se třemi domy a kapličkou světce jmenuje Antonínovo údolí. Ač bylo přifařeno k Mladým Bukům, školáci odtud chodívali do Svobody nad Úpou. Také mladobucký hostinský Julius Peschke, který v hospodářském stavení poblíž kapličky provozoval hojně navštěvovaný hostinec, nikdy neopomněl na propagačních materiálech, pohlednicích i razítku vyzdvihnout polohu „u Svobody a Janských Lázní“, odkud přicházela nejpočetnější klientela. Také on záhy přistavěl prostorný taneční sál s verandou, kterým neděli co neděli zněly tóny hudebního automatu. Poválečný národní správce Koblížek objevil údajně v hrobce Antonínské kapličky krytý poklad – stříbrné servírovací nádobí. Jeho nástupce Ivan Marko, příslušník Svobodovy východní armády, tu poslední rekordní tržbu zaznamenal na přelomu května a června 1953, kdy se mu jaksi nedoneslo, že proběhla měnová reforma. Celý víkend se mu hosté jen hrnuli, vyprodal všechny zásoby. Až v pondělí se dozvěděl, že za bezcenné papírky. Krátce se tu mihly modré uniformy letců z Hradce Králové a od poloviny šedesátých let minulého století sloužila budova rekreaci odborářů z lokomotivního depa ČSD Zdice. Ti ji v devadesátých letech zbourali a na jejím místě vyrostl stylově podobný moderní horský hotel „Pod pralesem“, nabízející své služby široké veřejnosti.

RETROPARK SEJFY
     Posledním z trojice výletních cílů se nachází zhruba uprostřed pomyslné spojnice obou předešlých. Oč kratší má tradici, o to je přitažlivější. Když nenápadná loučka v klínu lesa protnutá potůčkem měnila v roce 1930 majitele, málokdo tušil, že zde během dvou let vyroste pohostinná lesní restaurace a v nejbližším okolí bezkonkurenční venkovní koupaliště. Podle některých pramenů zahájil majitel Josef Siegel provoz plovárny a vzdušných lázní, vzletně nazvaných Rübezahl, 24. července 1932. Generace okolních „horáků“ tak dostaly jedinečnou možnost naučit se plavat a bohatě jí využívaly i přes většinou velice brrr vodu. Předchůdcem dnešních ubytovacích chatiček byla záhy po skončení války sokolská župní žákovská osada změněná po únoru 1948 na pionýrskou osadu Jitřenka, kde se každoročně v prázdninových pobytech vystřídalo asi dvě stě dětí. V posledních letech byl areál stále častěji mimo provoz, jak se střídali jeho majitelé. V neděli 21. července 2002 se nákladně zrekonstruovaný „Retropark Sejfy“ znovu otevřel návštěvníkům s nabídkou oázy klidu a pohody v dnešním uspěchaném světě. Provozovatelé myslí módní návrat k retro stylu vážně: kvalitní občerstvení, pohodlné ubytování, dokonalá obsluha a přiměřené ceny. Po celý rok, tak jako kdysi.                       Antonín Tichý

The project contains these units:

Page 1  2  3  4  5  6  7  
Znak obce Mladé Buky
Jak vznikla myšlenka tvorby projektu
Kronikáři a sběratelé
Tvorba panelů k projektu Krajina za školou
Sklenářovice (Glasendorf) a Bystřice (Klinge) v historických fotografiích.
Page 1  2  3  4  5  6  7  


TrainLMS