Černuc

Prvá historická zmínka o Černuci je z roku 1102. I tak jde o jednu z nejstarších obcí Dolního Povltaví.

Původně měla ves asi 12 gruntů, postupně byla rozšiřována až na 33 usedlostí. Roku 1790 bylo v Černuci již 50 usedlostí, roku 1848 už 88 a v roce 1901 celkem 157 domků, 214 rodin a 1002 obyvatel. Tehdy tu bylo kromě dvora 29 statků, 4 hostince, 4 kupci, mlýn s pekárnou, 2 zedničtí a 1 tesařský mistr, 2 kováři, 1 řezník atd. Škola, která tu byla už od poloviny 18. století, měla např. roku 1887 celkem 135 dětí ve dvou třídách.

V roce 1702 byl v Černuci založen rybník a patrně i dominikální mlýn, pronajímaný až do roku 1770, kdy přešel do selského majetku. To už tu stál i nový dvůr (původní byl zničen roce 1631), a dominikální hospoda, která byla v selském držení od poloviny 18. století.

V 16. století byli obyvatelé Černuce, stejně jako Velvar a okolních vsí, většinou podobojí. Měli proto hned od roku 1603 prudké spory s klášterem. Probošt Zikmund Kohel pronásledoval sedláky tak, že roku 1604 jej málem ubili a zdemolovali klášter. Rekatolizace postupovala tvrdě a tak v roce 1650 byli v Černuci už jen katolíci.

· Černuc neměla nikdy kostel, vždy patřila k tzv. záduší Nabdínskému. V roce 1882 však zde byla z dobrovolných sbírek postavena kaple s oltářem, zasvěcená sv. Linhartu.
· V roce 1901 byla dostavěna dráha z Roudnice do Zlonic a přinesla velké změny do celého kraje.
· V roce 1903 byla v Černuci zřízena poštovna.
· Roku 1910 byla dostavěna silnice z Černuce do Nabdína a o rok později byl zregulován Vranský potok a vybudován nový most.
· 1914 – začala první světová válka. Ke svým jednotkám odešlo 98 záložníků, později postupně další ročníky, což znamenalo značný úbytek pracovních sil. Nastaly zlé časy.
· 1918 – vznik samostatného Československého státu – Černuc uspořádala slavnostní průvod s vozy, hoši a dívky byli v krojích.
· 30.března 1919 byla v Černuci založena tělocvičná jednota Sokol.
· Při sčítání lidu v roce 1921 bylo v Černuci napočítáno 1024 osob, z toho 477 mužů a 547 žen.

V roce 1926 byla do obce zavedena elektrická energie. Poprvé se začalo svítit 28. září 1926 při taneční zábavě v sokolovně.

Č.p. 31 – Podholovská chalupa – majitelé:
Od roku 1650 do roku 1683, kdy ji osadil Jan Podholka, byla chalupa pustá. Roku 1690 si vdova po Janu Podholkovi, Anna, vzala zatímní hospodáře : Pavla Nováka po té Matěje Kučeru a po něm jistého pana Baudise. Roku 1719 chalupu odkoupil Václav Smetana (Plundr). Chalupa byla postupně převáděna na potomky rodu Plundrů: 1752-Antonín Plundr, 1778- jeho syn Antonín, 1808- František Plundr, 1833- Antonín Plundr. Roku 1847 byla chalupa prodána Josefu Charvátovi, jemuž byla v roce 1859 zabavena exekucí a prodána Janu Maternovi.

Č.p. 75 – Košťálovský statek – majitelé:
Koncem 16. století patřil celý statek Ladislavu Abdonovi Zručickému z Kolovrat, po němž ho zdědil jehoi syn Svatoš. Ten prodal roku 1622 celý objekt Adamu Čebučickému. Po něm byl statek až do roku 1645, kdy ho odkoupil Jan Košťál z Kmetiněvsi, pustý. Roku 1700 získal statek Václav Hracha, manžel Marie Hrachové, dříve Košťálové. V roce 1735 zdědil celé hospodářství jeho syn Mikuláš. Roku 1753 si vdova po Mikulášovi vzala hospodáře Pavla Kučerum, který se stal novým majitelem. Až do roku 1928 bylo hospodářství ve vlastnictví rodu Hrachů. Roku 1928 se Josef Hracha i se svou manželkou Alžbětou, rozenou Chládkovou přestěhoval do domu č.p. 3. Po smrti Josefa Hrachy byl dům oddělen od jeho bývalé části, statku č.p. 32 a získal číslo 75 a zdědil Antonín Košťál. Po Antonínovi přešel statek do vlastnictví jeho dcery Mileny Košťálové (Dobrovolné), která dům prodala svému synovci Zdeňku Košťálovi. Ten se odstěhoval a dům i s pozemkem od něj odkoupil jeho bratr Rudolf Košťál. Nynější stavba, je již třetí doloženou stavbou na tomto místě.

Košťálovská Stodola
Košťálovská stodola byla už od roku 1821, kdy byla postavena, součástí celého Košťálovského statku a to i po jeho rozdělení. Dříve stodola sloužila k odstavování různých strojů potřebných na poli. Zvláštností této stodoly bylo také to, že neměla střechu pokrytou pálenými taškami, ale stejně jako tomu bývalo dříve došky. Byla tak jednou z posledních budov s doškovou střechou ve středních Čechách. Postupem času ale začalo do stodoly zatýkat a tak celá střecha začala trouchnivět, protože ale majitelé neměli dostatek peněz na opravu, nemohli s tím nic udělat. A tak se střecha roku 1967 zhroutila a s ní i štíty stodoly. Poté se, někdy kolem roku 1980, vyvalila část zdi, místo níž byla postavena vrata. V tomto roce byly také zbourány vnitřní zdi stodoly a roku 2002 byla na tomto místě postavena stáj.

Č.p. 32
Roku 1953, již po oddělení od č.p.75, byl celý tento statek vystěhován do Boru u Protivína a statek přebralo JZD Černuc. Roku 1957 byl pak dále přemístěn do Xaverova (Horních Počernic). Budovy byly navráceny Josefu Hrachovi až v letech 1970 – 1971. V roce 1983 byl statek vyjmut z bytového fondu a uznán jako rekreační chalupa. V roce 1991 umírají Josef i Alžběta Hrachovi a budovy i pole dědí ½ dcera Alena Kalábová a ½ vnučka JUDr. Radana Tittlová.