Jednou ze sledovaných oblastí našeho projektu je také Hraničná - Markthausen. Své jméno získala tato obec díky své poloze - na hranicích českého a německého státu ( mark = hranice, mez, hausen = domy). První písemná zpráva o Hraničné pochází z roku 1348. Český název Hraničná byl stanoven v roce 1948 a respektuje tedy význam původního pojmenování.

Město dosáhlo svého největšího rozkvětu před 2. sv. válkou. Nacházelo se zde několik menších textilek a podniků na výrobu hudebních nástrojů, byla zde také velká pila. Poloha na hranicích přála podnikatelům a restauratérům. V obci bylo mnoho hostinců, mnohé s tanečními sály, z nichž jeden měl dokonce osvícenou taneční plochu. Nechybělo zde ani kino a oblíbené koupaliště. Místní děti navštěvovaly školu v Hraničné, v obci byl také poštovní a celní úřad. Obec žila čilým společenským životem, obyvatelé mohli podle svých zájmů navštěvovat hasičský, pěvecký nebo tělovýchovný spolek. Obec měla i svou kapelu a fotbalové družstvo. V této době žilo v obci  asi 1 300 obyvatel a bylo zde okolo 150 domů. V každodenním životě se ale už v polovině třicátých let začaly odrážet politické boje a blížící se 2. sv. válka. Městečkem se  valily dějiny. V roce 1938 projížděl hraničním přechodem Adolf Hitler a za války táhl městem pochod smrti. Díky své poloze byla obec neustále obsazena vojenskými hlídkami. Muži z mnoha rodin odcházeli do války a často končili v zajetí americké nebo ruské armády. Mohli bychom si říci, že podobný osud postihl rodiny v celém státě.

Tehdejší události nám však nejlépe přiblíží pamětníci, kteří je prožili na vlastní kůži. Těch v Kraslicích už ale mnoho nežije. Jednou z bývalých obyvatelů Hraničné je Helma Nedomová roz. Fritschová. Bydlela jako malá holčička v Hraničné v domě č. popisné 148 se svými rodiči a sourozenci až do roku 1951. Pamatuje si tedy také jako jedna z mála srovnání této obce se zemí. Likvidaci této obce podmínil nový hraniční režim v období let 1952 - 1955. Poslední vlakové spoje na úseku Kraslice - Hraničná přejely 17. května 1952. Již od roku 1950 se stala Hraničná součástí hraničního pásma. Ani samotní obyvatelé Hraničné nesměli od tohoto roku  do obce vstoupit bez povolenky. Většina německých obyvatel Hraničné byla odsunuta hned po válce v roce 1946. Statistiky uvádějí, že v obci zůstalo zhruba 250 obyvatel. Těm bylo českými úřady doporučeno (nařízeno), aby se vystěhovali, a tak v roce 1952 opouštěli obec její poslední obyvatelé. Srovnání Hraničné se zemí už nestálo nic v cestě. Cihly z některých domů odvážely nákladní automobily až na Slovensko.

„ Před 2. sv. válkou to bylo idylické městečko na hranicích, poválce vylidněná ves a v 50. letech se po ní slehla zem." To jsou slova rodačky z Hraničné Helmy Nedomové, která nám pomohla zorientovat se v místech, na nichž se dnes nacházejí lesy a louky.

V roce 2005 byl Spolkem přátel města Kraslic postaven zaniklému městu památník. To probudilo vzpomínky u pamětníků a zvědavost u dnešní mladé generace. Jak tehdy vlastně vypadala místa, kde dnes stojí benzínové pumpy, restaurace a tržnice?!

To se pokusíme přiblížit alespoň několika fotografiemi.

Jednou ze sledovaných oblastí našeho projektu je také Hraničná - Markthausen. Své jméno získala tato obec díky své poloze - na hranicích českého a německého státu ( mark = hranice, mez, hausen = domy). První písemná zpráva o Hraničné pochází z roku 1348. Český název Hraničná byl stanoven v roce 1948 a respektuje tedy význam původního pojmenování.

Město dosáhlo svého největšího rozkvětu před 2. sv. válkou. Nacházelo se zde několik menších textilek a podniků na výrobu hudebních nástrojů, byla zde také velká pila. Poloha na hranicích přála podnikatelům a restauratérům. V obci bylo mnoho hostinců, mnohé s tanečními sály, z nichž jeden měl dokonce osvícenou taneční plochu. Nechybělo zde ani kino a oblíbené koupaliště. Místní děti navštěvovaly školu v Hraničné, v obci byl také poštovní a celní úřad. Obec žila čilým společenským životem, obyvatelé mohli podle svých zájmů navštěvovat hasičský, pěvecký nebo tělovýchovný spolek. Obec měla i svou kapelu a fotbalové družstvo. V této době žilo v obci  asi 1 300 obyvatel a bylo zde okolo 150 domů. V každodenním životě se ale už v polovině třicátých let začaly odrážet politické boje a blížící se 2. sv. válka. Městečkem se  valily dějiny. V roce 1938 projížděl hraničním přechodem Adolf Hitler a za války táhl městem pochod smrti. Díky své poloze byla obec neustále obsazena vojenskými hlídkami. Muži z mnoha rodin odcházeli do války a často končili v zajetí americké nebo ruské armády. Mohli bychom si říci, že podobný osud postihl rodiny v celém státě.

Tehdejší události nám však nejlépe přiblíží pamětníci, kteří je prožili na vlastní kůži. Těch v Kraslicích už ale mnoho nežije. Jednou z bývalých obyvatelů Hraničné je Helma Nedomová roz. Fritschová. Bydlela jako malá holčička v Hraničné v domě č. popisné 148 se svými rodiči a sourozenci až do roku 1951. Pamatuje si tedy také jako jedna z mála srovnání této obce se zemí. Likvidaci této obce podmínil nový hraniční režim v období let 1952 - 1955. Poslední vlakové spoje na úseku Kraslice - Hraničná přejely 17. května 1952. Již od roku 1950 se stala Hraničná součástí hraničního pásma. Ani samotní obyvatelé Hraničné nesměli od tohoto roku  do obce vstoupit bez povolenky. Většina německých obyvatel Hraničné byla odsunuta hned po válce v roce 1946. Statistiky uvádějí, že v obci zůstalo zhruba 250 obyvatel. Těm bylo českými úřady doporučeno (nařízeno), aby se vystěhovali, a tak v roce 1952 opouštěli obec její poslední obyvatelé. Srovnání Hraničné se zemí už nestálo nic v cestě. Cihly z některých domů odvážely nákladní automobily až na Slovensko.

„ Před 2. sv. válkou to bylo idylické městečko na hranicích, po válce vylidněná ves a v 50. letech se po ní slehla zem." To jsou slova rodačky z Hraničné Helmy Nedomové, která nám pomohla zorientovat se v místech, na nichž se dnes nacházejí lesy a louky.

V roce 2005 byl Spolkem přátel města Kraslic postaven zaniklému městu památník. To probudilo vzpomínky u pamětníků a zvědavost u dnešní mladé generace. Jak tehdy vlastně vypadala místa, kde dnes stojí benzínové pumpy, restaurace a tržnice?!

To se pokusíme přiblížit alespoň několika fotografiemi.

 

 

Dům, v němž dříve bydlela babička jedné z dnešních obyvatelek Kraslic, byl jako všechny ostatní srovnán se zemí. Dnes zde stojí benzínová pumpa.

                                           Ruiny - Hraničná 1946 ()  

Když člověk stojí uprostřed lesa, může si jen těžko představit, že zde žilo mnoho lidí, stály tu rodinné domky. Jak se asi cítí poslední rodáci, kteří se občas přijedou do svého bývalého domova podívat a místo pohledu na rodný dům vidí jen stromy a obklopí je neproniknutelné ticho lesa? Mají smutné tváře a vzpomínají na ty, se kterými trávili mládí.