Pro celé Rakousko byl vydán 20. prosince 1859 Živnostenský řád. Ten umožňoval drobným řemeslníkům vytvářet živnostenská společenstva, která se mohla organizovat ve velkých obcích nebo podle okresů, případně i zemí podle počtu příslušníků. V čele stál výbor, jehož členové byli voleni vlanou hromadou na dobu tří let. Českotřebovští hostinští patříli do Společenstva smíšených potravních živností. Tam byli sdruženi také pekaři, řezníci, krupaři a mlynáři. U hostinských se rozmáhal pocit, že ve výboru nehájí nikdo jejich zájmy k čemuž možná přispívalo i to, že se žádný z nich nikdy do vedení nedostal. Se zklamáním sledovali udělování koncesí bez ohledu na potřebu a posléze neblahé následky pro stávající hostince. Když už nemohli jen nečinně přihlížet, domluvili se tři hoteliéři a jeden hostinský a vytvořili přípravný výbor pro vznik samostatného společenstva. Zkušenosti hledali v okolí, především v Lanškrouně, kde v roce 1905 vzniklo jako první v okrese samostatné Společenstvo hostinských. Kromě Lanškrouna tam patřilo ještě 12 obcí.

Přípravný výbor začal jednat o osamostatnění hostinských od Společenstva smíšených potravních živností. Tito přislíbili, že hostinské dobrovolně propustí a přípravy mohly pokračovat včetně získávání zkušeností. Všechny snahy nakonec vyústily ve svolání valné hromady. Šestého června 1906 se sešla valná hromada Společenstva hostinských a výčepníků pro Českou Třebovou a okolí. Sešlo se zde 25 členů, kteří museli zaplatit vstupní poplatek 10 korun. Z volby ve formě hlasovacích lístků si zvolili předsedu i místopředsedu, šestičlenný výbor a tři náhradníky. Dohodli se také na místnosti, kde se budou scházet a kde budou ukládat písemnosti, mezi které patřila pokladní kniha, jednatelská kniha, členská evidence, kniha učňů, oběžníky a korespondence. K dokonalosti už jim chybělo jen razítko, které si okamžitě objednali v Praze, a spousta zkušeností. Tím začíná historie českotřebovského Společenstva hostinských a výčepníků, které se zavázalo k hájení práv svých členů podpořeném znalostí místních poměrů, ale také k boji o zkvalitnění úrovně svých živností.

Městské radě v České Třebové sdělili, že bylo založeno Společenstvo a žádali o vyrozumění, kdyby někdo žádal o novou hostinskou koncesi (povolení k živnosti). Projednali také rozdělení spolkového jmění Potravního společenstva a dostali vyplaceno 530 korun. I díky těmto penězům se mohla jejich činnost naplno rozjet. Jedním z nejdůležitějších bodů pro Společenstvo bylo udělování nových koncesí, jejich rozšiřování a dodržování. Dlouhá léta také bojovalo za ustálení cen piva, za jeho kvalitu a způsob prodeje.

citace z knihy: V té Třebovské hospodě, autor: Věra Sekotova